Milý Ježíšku……

Je tma, venku padá sníh, nahoře na hřbitovní stráni probleskují skrze stromy bělavá světýlka a vítr se opírá do oken. Sedím za psacím stolem, před sebou čistý list papíru a na něm jen jediná dvě slova: „Milý Ježíšku……“ byl to můj poslední dopis tobě…… tehdy před nějakými 25 lety jsem si přála to, co si děti tak běžně přejí a měla milióny tužeb. Velkých i malých, snadno dosažitelných i těch obrovských, které jsou na celý život.

Ráda bych ti letos napsala zas……sedím tu se sklenkou vína, kluci už dávno oddychují, svoje dopisy ti už poslali před pár týdny a já je pečlivě schovala, aby si je jednou mohli odnést v krabici vzpomínek, až budou vylétat z hnízda. A když na to pomyslím, slzy se mi derou do očí a já se vracím zpátky……tam, k těm svým velkým snům a tužbám, které se mi nikdy nezdály nemožné a neproveditelné. K těm, které jsem si splnila a i k těm, které mám ještě pořád před sebou a které mě popohání stále dál.

„Milý Ježíšku, ráda bych ti poděkovala, za všechno, co jsem od tebe kdy dostala. Já vím, že ty dárky nenosíš jen na Vánoce, ale leckdy překvapíš v takovou chvíli, kdy by to člověk nejméně čekal. Vím, že mi do cesty dáváš přesně to, co potřebuji dostat a nemáš to se mnou vůbec jednoduchý. Někdy se nekoukám a o tvůj dar zakopnu, nebo ho jen tak minu bez povšimnutí. Stalo se to mnohokrát, ale ty jsi nepolevil a máš se mnou velkou trpělivost. Jsem ti za ni vděčná. Nastotisíckrát.

Píšu ti právě teď, na sklonku toho letošního roku, který mě svými dary tak překvapil, že si k Vánocům už nedokážu přát vůbec nic, dostala jsem toho tolik, že se cítím obdarována nastokrát. Když se mi moje delikatesní domácí tvoření loni v létě „ vymklo“ a já navyráběla tolik skleniček, že bychom je jedli sto let, to ty jsi mi našeptal……. A pak to šlo ráz na ráz, samo a přirozeně.

V lednu výrobna, v březnu webovky a pak ten skvělý červnový nápad s flerem. Objevila jsem tržiště, které má srdce, kde se cítím jako ryba ve vodě, prostor pro obchod v přátelském prostředí plném kreativity a entuziasmu. Následovalo léto nabité vůněmi a prací, která mi dělala radost tak velkou, jako žádná nikdy v životě. A na podzim přišla příležitost zastupovat i moje oblíbené weckovky v ČR.

Poprvé v životě jsem neměla plán, všechno proběhlo tak, jako by mě vedla neviditelná ruka a já se konečně poprvé v životě nechala vést. A poprvé v životě jsem zažívala ze své práce takové uspokojení, že jsem každé ráno vstávala s nadšením z nového dne a s dychtivým očekáváním, co mi přinese.

Milý Ježíšku, ještě jednou ti moc děkuju za všechno a slibuju ti, že pro ten příští rok i další budu pozornější k tomu, co mi přijde do cesty. Děkuju také všem mým podporovatelům, mojí rodině, Vitovi a dětem, děkuju všem mým zákazníkům, z nichž se mnohdy stali přátelé, děkuju těm, kteří si udělali čas pro napsání pár slov o tom, jak jim od Monamy chutná a všem těm, co mě inspirují.

Milý Ježíšku, pod stromeček mi doopravdy nenos vůbec nic, všeho mám bohatě….. a do toho Nového roku si přeju, ať je vše přesně, jak má být.  I tobě a všem ostatním přeju krásné Vánoce, klid a zastavení a Nový rok, který bude obohacující. Po všech stránkách! ……Monika.“

P.S.: Už brzy ti něco povím o svých plánech do budoucna…….ne, neboj, žádný tabulky a přesná čísla……nápady a inspirace, jak to máš rád.

P.P.S.: Že jsem ateista jak poleno a mluvím s tebou? Však……když jsme byli malí, mluvili jsme s tebou všichni, věřící, nevěřící……a já letos tak omládla …..a navíc vím, že je ti úplně jedno, kdo je kde a k čemu se modlí a jen mě zkoušíš……

P.P.P.S.: Nikola si přál vlak, zapomněli jsme ho nakreslit, tak se přimlouvám…….a DĚKUJUUUU….